Výroba umělé skály není jen o technice nanášení materiálu, ale především o správném postupu, zkušenostech a smyslu pro detail. Díky systému Estonetex lze vytvořit povrchy, které jsou od skutečné skály k nerozeznání – ať už jde o dekoraci zahrady, tematické stavby, vodopády nebo rozsáhlé expozice v zoologických zahradách.
Celý proces se skládá z několika kroků, které zajišťují pevnost, dlouhou životnost a především realistický vzhled.
1. Volba podkladu
Úplným základem je správně připravený podklad. Ten musí být stabilní, pevný a přizpůsobený velikosti i zatížení budoucí skály. Používají se dva základní postupy:
-
Navrstvený polystyren
Tento způsob je vhodný pro menší stavby a detailní modelace. Bloky polystyrenu se postupně lepí a tvarují do požadované masy, která slouží jako základní hmota. Výhodou je lehkost, snadná opracovatelnost a rychlá příprava. -
Kovová konstrukce
U větších projektů se používá svařený rám z roxorů. Ten se následně potáhne kovovou síťovinou, která vytváří stabilní kostru celé skály. Tento způsob umožňuje realizovat i rozsáhlé nebo zatížené konstrukce, například nosné stěny, po kterých teče voda.
2. Aplikační podklad – Forte
Jakmile je konstrukce připravena, nanáší se Forte – speciální hmota, která vytváří tzv. uchopovou vrstvu. Jejím úkolem je pevně spojit podklad s modelační vrstvou Estonetex.
Forte musí být před pokračováním zcela vyschlé – soudržné, zatvrdlé a bez mezer. V případě imitace skály se doporučuje tloušťka 2–4 mm. Pokud by vrstva nebyla dostatečně vyschlá, mohlo by dojít k odlupování nebo k oslabení celého povrchu.
3. Modelační vrstva – Estonetex
Hlavním krokem je nanesení samotného modelačního materiálu Estonetex. A právě zde hraje zásadní roli tloušťka vrstvy.
-
Minimální tloušťka: 2 cm
-
Optimální tloušťka: 5–7 cm
-
Exponovaná místa: až 10–12 cm
Proč je tloušťka tak důležitá?
Pokud je vrstva příliš tenká (např. 1–2 cm), při modelování chybí prostor pro nástroje. Nelze vytvořit hluboké praskliny, ostré zlomy nebo plastické detaily, protože nástroj rychle narazí na podkladní vrstvu Forte nebo dokonce na konstrukci. Výsledek pak působí ploše a uměle.
Naopak při vrstvě o tloušťce 5–7 cm má modelátor prostor tvarovat realistický reliéf – vyřezávat praskliny, tvořit póry, ostřejší i pozvolné zlomy nebo modelovat celé bloky kamene. Výsledná struktura má hloubku, přirozené stíny i optickou plastičnost.
Proto je vždy lepší počítat s dostatečnou rezervou materiálu, aby skála působila přirozeně a profesionálně
4. Modelace a tvarování struktury
Jakmile je materiál nanesen, přichází na řadu samotné tvarování. Tento krok rozhoduje o charakteru skály.
-
Základní reliéf se vytváří pomocí válečků a raznic. Tyto nástroje vtisknou do čerstvé hmoty základní strukturu kamene.
-
Detailní doladění se provádí ručně pomocí sochařských nástrojů, škrabek, nožů a rydel. Zde vznikají jemnější detaily – pukliny, póry, drobné trhliny i ostré hrany.
Jaké nástroje zvolit?
Zkušenost ukazuje, že nejlepší jsou polyuretanové raznice. Jsou odolné a jejich životnost je mnohonásobně delší než u silikonových. Silikonové nástroje totiž trpí na mikrotrhliny, rychle se opotřebují a jejich životnost může být klidně jen 2 % oproti polyuretanovým. Polyuretan tak zajišťuje jak kvalitu textury, tak i dlouhodobou efektivitu práce.
5. Barvení – klíč k realističnosti
Po vyschnutí modelační vrstvy přichází finální krok, který dává skále její „duši“ – barvení. Bez správného barevného provedení by i dokonale vytvarovaná skála působila ploše a uměle.
Existuje několik postupů, které se často kombinují:
-
Probarvování hmoty
Pigment se přidává přímo do modelační směsi před nanesením. Je však nutné dbát na množství – přílišná dávka může změnit chemické vlastnosti hmoty a ovlivnit proces zrání i tvrdost. Tento způsob slouží jako základní barevný tón prostupující celou hmotou. -
Barvení do mokré vrstvy
Nanáší se na čerstvou, ještě vlhkou skálu. Používají se zejména oxidační barvy, které pronikají do materiálu a vytvářejí podkladové tóny. Díky tomu zůstává barva konzistentní i při drobném poškození povrchu. -
Barvení suché skály
Provádí se až po úplném vytvrdnutí. K dispozici je celá škála metod – od stříkací pistole a rozprašovače pro jemné přechody až po štětec a techniku „suchého štětce“, která zvýrazní reliéf a detaily. -
Vrstvení barev
Barvení je kreativní proces. Každý realizátor si časem najde vlastní styl, ale platí jedno základní pravidlo: jemné vrstvení a prolínání různých odstínů vytváří hloubku a realističnost. Právě tato hra barev a světla dává skále přirozený vzhled.